Kineziologická poradna Moniky Žižkové Kaniové

Práce s dětmi

S velkými dětmi je možno pracovat stejným způsobem jako s dospělým, jen komunikaci přizpůsobuji jejich věku, tak aby pochopily co pochopit mají. Zásadně trvám na doprovodu rodičů (stačí jeden). Je dobré, když je rodič v ordinaci přítomen, často se ho záležitost dítěte úzce dotýká.

Výjimku dělám po zkušenostech v případě, kdy se dítě nemůže uvolnit napříkld pro testy na prioritní záležitosti ke zpracování. Výjimečně se stane, že do poradny rodič “přivleče” dítě ve smyslu – prosím Vás udělejte s ním něco. To “něco” má být dle přesvědčení rodiče prioritně např. zlepšení dyslektika ve škole v jednotlivých předmětech. Dítě však většinou po často několikaletých neúspěších a prohrách potřebuje zpracovat téma sebevědomí, strach z posměchu, mít více kamarádů, strach z potrestání za neúspěch, ochotu učit se, ochotu přestat házet flintu do žita a věřit že zlepšení je možné.

Jako příklad mohu uvést dvanáctiletého chlapce, na němž se podepsaly vlivy neplánovaného těhotenství, užívání léků matkou, rodinná rozháranost a následné opakované neúspěchy ve škole. Vešlo strnulé ustrašené a nedůvěřivé dítě s očividně špatnou koordinací těla (prošlo si různými posudky pedagogicko -psychologických poraden, ortely učitelů atd.). Clapec se uvolnil až když jsem požádala zbytek rodiny, aby nás nechal chvíli o samotě. Potom vyplynulo, že by také rád jezdil na motokáře jako ostatní kluci. Popovídali jsme si a uvědomili si základní problém; druzí mu nevěří že by to zvládl, mají o něho strach a on sám si též nevěří a zůstává to jen jeho snem. Bál se to pochopitelně vyjádřit před mamkou a babičkou nahlas, neboť věděl, že by rády upřednostnily téma zlepšení v matematice, češtině apod. Po zjištění cíle bylo možno pracovat. Jedna z korekcí která nám dokonce vycházela ke zpracování na časové linii několikrát (týkala se propojování pravé a levé mozkové hemisféry). Šlo o tzv. “křížové programování”. Odcházel rozsvícený veselý kluk. Když přišel na příští sezení, dozvěděla jsem se, že se zlepšil výrazně ve škole a dále doma poctivě cvičil. Další téma vyplynulo poté, co se ze strnulého zakřiknutého kluka vyklubal aktivní jedinec, který se začal projevovat i “zlobením”. Srovnávali jsme tedy hyperaktivitu a pracovali na harmonickém zklidnění.

Příkladů z poradny by bylo možno uvést mnoho, každý je jiný. Každopádně často je velmi prospěšné pracovat i s rodiči dítěte. Pozitivní změny bývají mnohem rychlejší a výraznější.

S malými dětmi lze pracovat přes tzv. prostředníka. Nejběžnější se svalový test přes maminku a korekce s dítětem. To se osvědčuje i v případě hyperaktivních dětí, které byste jinak “honili” po celé ordinaci i mimo ni.

Nejčastější stresy dětí pochází z období:

  • Početí (nechtěné děti)

  • Těhotenství (prožívá-li matka nějaký stres, užívá-li léky či požívá alkohol)

  • Porodu (pocity odloučení od matky, prudké světlo porodního sálu, porod kleštěmi, císařský řez, škrcení pupeční šňůrou či jiné přidušení nebo jiné komplikace při porodu, zklamání díky očekávání opačného pohlaví...)

  • Dále : jesle, školka, hospitalizace, narození sourozence (žárlivost), úmrtí v rodině (babička, děda), vstup do 1. třídy, rozvod nebo nesoulad v rodině, havárie, úraz ...

Použitá literatura »

Citát dne

Nikdy nesmíš zapomenout, že velikost nezaručují štěstí, zato dobrota vždy ano.
~ Sri Chinmoy ~